Mimomísu, aneb třeba i naše auta jiných značek
Moderátor: Burák
Re: Mimomísu, aneb třeba i naše auta jiných značek
SMAZÁNO ADMINISTRÁTOREM
Simca 1301 LS '68; 1301 Special '73; 1501 GLS '66
Peugeot 405 GR 74KW '94 / Škoda Felicia combi 1,9D '96
Jawa 50/555; 50/20; 175/356 '57; 250/11 '49; 250/353 '62; 350/634 '74; + PAV 40
Peugeot 405 GR 74KW '94 / Škoda Felicia combi 1,9D '96
Jawa 50/555; 50/20; 175/356 '57; 250/11 '49; 250/353 '62; 350/634 '74; + PAV 40
- Burák
- Administrátor
- Příspěvky: 4279
- Registrován: 12 led 2009 00:12
- Bydliště: Beroun
- Kontaktovat uživatele:
Re: Mimomísu, aneb třeba i naše auta jiných značek
Jardo, sorry, (SMAZÁNO ADMINISTRÁTOREM). A vubec, sem fakt politiku netahejte
Re: Mimomísu, aneb třeba i naše auta jiných značek
aspoň, že jseš upřímnej
Simca 1301 LS '68; 1301 Special '73; 1501 GLS '66
Peugeot 405 GR 74KW '94 / Škoda Felicia combi 1,9D '96
Jawa 50/555; 50/20; 175/356 '57; 250/11 '49; 250/353 '62; 350/634 '74; + PAV 40
Peugeot 405 GR 74KW '94 / Škoda Felicia combi 1,9D '96
Jawa 50/555; 50/20; 175/356 '57; 250/11 '49; 250/353 '62; 350/634 '74; + PAV 40
Re: Mimomísu, aneb třeba i naše auta jiných značek
Tak tohle je hodně mimomísu
- Přílohy
-
- P1010066_JPG3_.jpg (67.86 KiB) Zobrazeno 8861 x
Re: Mimomísu, aneb třeba i naše auta jiných značek
SMAZÁNO ADMINISTRÁTOREM
Re: Mimomísu, aneb třeba i naše auta jiných značek
Přátelé, toto je SIMCA Forum a ne prostor pro politiku. Mějte to prosím na vědomí, ať se nemusím ujímat své "moderátorské vlády"
Děkuji
Děkuji
Re: Mimomísu, aneb třeba i naše auta jiných značek
Bacha nebo Perun udeří!!
Simca 1301 LS '68; 1301 Special '73; 1501 GLS '66
Peugeot 405 GR 74KW '94 / Škoda Felicia combi 1,9D '96
Jawa 50/555; 50/20; 175/356 '57; 250/11 '49; 250/353 '62; 350/634 '74; + PAV 40
Peugeot 405 GR 74KW '94 / Škoda Felicia combi 1,9D '96
Jawa 50/555; 50/20; 175/356 '57; 250/11 '49; 250/353 '62; 350/634 '74; + PAV 40
Re: Mimomísu, aneb třeba i naše auta jiných značek
Čendo, Buráku - doufám, že ten náš francouzskej raft nedopadne takhle:
Jak jsem nastupoval do kánoe
Sbalil jsem dívku. Nějaká Běta Srklá. Abych ji oslnil, sbalil jsem ještě ruksak. A také kánoi, dvě pádla, tři kila a vzal ji na vodu. Elektrické piáno jsem nebral, neboť blbý nejsem. Prolezl jsem totiž chytře celou loď předem a žádná zásuvka v ní nebyla.
Vodáckého průvodce jsem přečetl kompletně celého včetně účtenky. Jsa náležitě připraven, zkušeně jsem vyrazil. Posadil jsem slečnu na háčka a džentlmensky jí nabídl, ať se v klidu opaluje, že chvíli popádluju sám. Když jsem opsal asi dvacátou kružnici, došlo mi, že lépe bude pádlo přehazovat a pádlovat střídavě po obou stranách. Rázem to šlo a vyplul jsem krásně rovně.
Po dvou hodinách dřiny jsem zjistil, že řeka teče opačným směrem. Přítelkyně prohodila něco o idiotech, ale nikdo v tu chvíli proti nám zrovna neplul, tak nevím, koho tím myslela.
Přišly první peřeje. Srklou jsem vysadil s varováním, že je to nebezpečné a tudíž pro mne jak stvořené. Jmenovalo se to tam Stvořidla. Neohroženě jsem vyrazil. Pak nastal nečekaný obrat. A to doslova. Celý úsek jsem projel hlavou dolů. Odhlavičkoval jsem pár balvanů jak Honza Koller, spolkl dvě žáby a zapil je galonem vody.
Hřálo mě však, že jsem nepochybně skrytý talent, neb už skoro umím eskymácký obrat. Pravda, zatím jen první půlku, ale zbytek už bude pro člověka s vrozeným nadáním prkotina.
V recepci přilehlého kempu přítelkyně vypůjčila sešívačku a sešila mi hlavu. Dal jsem si vodáckou přezdívku Franknštajn, pokřtil se pár kelímky piva a nezapoměl ani na loď. Svolal jsem celý kemp a slavnostně mrštil o její bok lahvovou Plzní. Za půl dne jsem měl díru spravenou a mohli jsme opět nastoupit.
Výpary z lepidla, pivo a horké polední slunce mi lehce přeprogramovaly stabilizační software, takže jsem kánoi napoprvé netrefil ideálně. Ujela mi noha po nějakém slimejšovi a zajel jsem pod loď, zatímco moje zuby se zahryzly do její obruby.
Vzpomínáte, když ve škole učitelka v zápalu marného boje s našimi tupými mozky rozmáchle zavadila nehtem o tabuli? Tak přesně takový skřípot, při kterém holky zapištěly odporem a kluci měli radost, jak je to boží zvuk, vydal můj chrup, když pronikal laminátem plavidla.
Vypáčil jsem řezáky z lodi a kamenem si je natloukl zpět do dásní. Zkusil jsem to znovu. Vložil jsem jednu nohu do kánoe a na druhé se zhoupnul. Ta mrcha loď zase poodskočila, až jsem vysekl elegantní roznožku jak Vlastimil Harafena v tom Labutím jezeře.
Rozkrokem jsem dosedl na mou oblíbenou hranu. Neplánovaně ze mě vyklouzlo kviknutí, jak praseti na nové koryto a plánovaně jsem zachoval nenucený úsměv frajera, který to má plně pod kontrolou. Na přítelkyni to zjevně udělalo dojem, protože vytáhla foťák, aby si svého chlapáka" zvěčnila v boji s živlem.
Pak mě to trklo. Jako každý zkušený vodák mám přeci i já načteno z průvodce, že do kánoe se nastupuje proti proudu. Musel jsem se shovívavě uchechtnout nad vlastní zapomětlivostí. Teď už to půjde jako po drátkách.
Otočil jsem kánoi do protiproudu, nakročil a zkušeně švihácky se odrazil jak Belmondo do Ferrari. Zrádný podemletý břeh však byl jiného názoru a povolil. Kecnul jsem si zadkem do bláta a vymrštěnou nohou odkopl kánoi od břehu. Zatímco přítelkyně opět vesele pádlovala zpět, já rozkročen, střídavým svíráním půlek vytlačoval přebytečnou mazlavou hnědku ze zadeční škvíry. Přítelkyně přirazila a prohlásila, že vypadám, jako bych se pos..l.
Pokud jste také blb vodní, pivem chlazený a věříte tomu, že na vás si "ňáká gravitace" a rozklad sil na páce nepřijdou, tak vás můžu ubezpečit: "FYZIKÁLNÍ ZÁKONY NEVOČŮRÁŠ!" A tak zatímco moje partnerka cedila skrz zaťaté zuby pochvaly typu "Ježiši, co já to mám za KRETÉNA?!" tak partička čundráků pochlastávajících na břehu, už se nemohla ani nadechnout, jak se lámala v pase smíchy!
Rozhodl jsem se, jít na to hlavou. Spočítal jsem si, že jedna noha na pevnině a druhá na vratkém plavidle nebudou dělat dobrotu. Chce to, dostat se do lodi oběma nohama najednou. Skákat do ní s rozběhem ze břehu nebudu, nejsem pako. To dá rozum. Zkombinuji to s radou vodáckého průvodce, který doporučil zablokovat loď proti poodjetí zapíchnutím pádla za ní a opřít se o něj. Chytré. Provedl jsem tak a mrštně odlepil nohy od pevniny.
Nečekaně a záludně ale zafungoval efekt skoku o tyči. To mě zaskočilo. Jako Sergej Bubka jsem se plavně přenesl táhlým obloukem vysoko nad kánoí a dopadl asi dva metry za ní do hluboké bahnité tůně. Vyvalily se vlny zdola, roztáhnuly se v šírá kola, v rákosí luplo, ve vrbě hrklo a bylo ticho.
Přítelkyně byla nesmírně šťastná, když se voda opět rozestoupila a vykoukla Rákosníčkova usmívající se hlava, naplněná až po uši jakýmsi vodním špenátem. Vyprskl jsem to zelené svinstvo a bohužel půlku na ni. Ona mi však přesto láskyplně podávala ruku a tak jsem se jí chopil. Že je v ní však její osobní paralyzér, jsem si uvědomil až poté, co vodou znásobený výboj vyřadil na několik vteřin mou krevní pumpu z provozu.
Rozhodl jsem se přítelkyni potrestat a natruc dělat chvíli mrtvého s tím, že po dostatečně dlouhém trestu se vynořím a vtipně rozhoupu kánoi na znamení, že je vše velkoryse odpuštěno, že je to jako dobrý.
Záměr mi vyšel pouze částečně, neboť vinou dezorientace po elektrošoku jsem se ocitl asi o dvacet metrů dál po proudu, pod úplně cizí kánoí. To jsem ovšem netušil. S posledními doušky dechu jsem rozverně zacloumal kánoí a s osvobozujícím výdechem se rozzářeně vynořil.
Vzápětí jsem dostal od neznámého brunátného pořízka takovou prdu pádlem do čela, až mi zuby cvakly jízdenku zpátky do hlubin. Byl jsem opět zanořen.
Nevzdal jsem to a udělal mohutné tempo ke spásné hladině. Sám jsem byl překvapen, jak letím rychle. Způsobil to rybářský háček, zaseknutý do pravé dírky mého nosu rybářem, který tam měl políčeno na štiku. Navíjel tak mocně, až mi popraskala kůže za ušima. Zřejmě to silně připomínalo žábry, neboť dodnes figuruji v rybářských ročenkách jako úlovek sezóny: Štika Ploskohlavá – 182 centimetrů. Plochou lebeň mi totiž vymodelovala ta rána pádlem.
Také se málo ví, že jsem byl vlastně prvním pírsingářem v Čechách. Zatímco mi rybář lepil na nos záplatu na duše jízdních kol a šicích strojů a vytahoval z nosu žížalu, rozhodl jsem se. Příští rok pokořím řeku znovu, tentokráte však na kajaku. Neboť jsem geniálně vymyslel, že do něj mohu nasednout už na břehu a do vody se odšprtat rukama.
Jak jsem nastupoval do kánoe
Sbalil jsem dívku. Nějaká Běta Srklá. Abych ji oslnil, sbalil jsem ještě ruksak. A také kánoi, dvě pádla, tři kila a vzal ji na vodu. Elektrické piáno jsem nebral, neboť blbý nejsem. Prolezl jsem totiž chytře celou loď předem a žádná zásuvka v ní nebyla.
Vodáckého průvodce jsem přečetl kompletně celého včetně účtenky. Jsa náležitě připraven, zkušeně jsem vyrazil. Posadil jsem slečnu na háčka a džentlmensky jí nabídl, ať se v klidu opaluje, že chvíli popádluju sám. Když jsem opsal asi dvacátou kružnici, došlo mi, že lépe bude pádlo přehazovat a pádlovat střídavě po obou stranách. Rázem to šlo a vyplul jsem krásně rovně.
Po dvou hodinách dřiny jsem zjistil, že řeka teče opačným směrem. Přítelkyně prohodila něco o idiotech, ale nikdo v tu chvíli proti nám zrovna neplul, tak nevím, koho tím myslela.
Přišly první peřeje. Srklou jsem vysadil s varováním, že je to nebezpečné a tudíž pro mne jak stvořené. Jmenovalo se to tam Stvořidla. Neohroženě jsem vyrazil. Pak nastal nečekaný obrat. A to doslova. Celý úsek jsem projel hlavou dolů. Odhlavičkoval jsem pár balvanů jak Honza Koller, spolkl dvě žáby a zapil je galonem vody.
Hřálo mě však, že jsem nepochybně skrytý talent, neb už skoro umím eskymácký obrat. Pravda, zatím jen první půlku, ale zbytek už bude pro člověka s vrozeným nadáním prkotina.
V recepci přilehlého kempu přítelkyně vypůjčila sešívačku a sešila mi hlavu. Dal jsem si vodáckou přezdívku Franknštajn, pokřtil se pár kelímky piva a nezapoměl ani na loď. Svolal jsem celý kemp a slavnostně mrštil o její bok lahvovou Plzní. Za půl dne jsem měl díru spravenou a mohli jsme opět nastoupit.
Výpary z lepidla, pivo a horké polední slunce mi lehce přeprogramovaly stabilizační software, takže jsem kánoi napoprvé netrefil ideálně. Ujela mi noha po nějakém slimejšovi a zajel jsem pod loď, zatímco moje zuby se zahryzly do její obruby.
Vzpomínáte, když ve škole učitelka v zápalu marného boje s našimi tupými mozky rozmáchle zavadila nehtem o tabuli? Tak přesně takový skřípot, při kterém holky zapištěly odporem a kluci měli radost, jak je to boží zvuk, vydal můj chrup, když pronikal laminátem plavidla.
Vypáčil jsem řezáky z lodi a kamenem si je natloukl zpět do dásní. Zkusil jsem to znovu. Vložil jsem jednu nohu do kánoe a na druhé se zhoupnul. Ta mrcha loď zase poodskočila, až jsem vysekl elegantní roznožku jak Vlastimil Harafena v tom Labutím jezeře.
Rozkrokem jsem dosedl na mou oblíbenou hranu. Neplánovaně ze mě vyklouzlo kviknutí, jak praseti na nové koryto a plánovaně jsem zachoval nenucený úsměv frajera, který to má plně pod kontrolou. Na přítelkyni to zjevně udělalo dojem, protože vytáhla foťák, aby si svého chlapáka" zvěčnila v boji s živlem.
Pak mě to trklo. Jako každý zkušený vodák mám přeci i já načteno z průvodce, že do kánoe se nastupuje proti proudu. Musel jsem se shovívavě uchechtnout nad vlastní zapomětlivostí. Teď už to půjde jako po drátkách.
Otočil jsem kánoi do protiproudu, nakročil a zkušeně švihácky se odrazil jak Belmondo do Ferrari. Zrádný podemletý břeh však byl jiného názoru a povolil. Kecnul jsem si zadkem do bláta a vymrštěnou nohou odkopl kánoi od břehu. Zatímco přítelkyně opět vesele pádlovala zpět, já rozkročen, střídavým svíráním půlek vytlačoval přebytečnou mazlavou hnědku ze zadeční škvíry. Přítelkyně přirazila a prohlásila, že vypadám, jako bych se pos..l.
Pokud jste také blb vodní, pivem chlazený a věříte tomu, že na vás si "ňáká gravitace" a rozklad sil na páce nepřijdou, tak vás můžu ubezpečit: "FYZIKÁLNÍ ZÁKONY NEVOČŮRÁŠ!" A tak zatímco moje partnerka cedila skrz zaťaté zuby pochvaly typu "Ježiši, co já to mám za KRETÉNA?!" tak partička čundráků pochlastávajících na břehu, už se nemohla ani nadechnout, jak se lámala v pase smíchy!
Rozhodl jsem se, jít na to hlavou. Spočítal jsem si, že jedna noha na pevnině a druhá na vratkém plavidle nebudou dělat dobrotu. Chce to, dostat se do lodi oběma nohama najednou. Skákat do ní s rozběhem ze břehu nebudu, nejsem pako. To dá rozum. Zkombinuji to s radou vodáckého průvodce, který doporučil zablokovat loď proti poodjetí zapíchnutím pádla za ní a opřít se o něj. Chytré. Provedl jsem tak a mrštně odlepil nohy od pevniny.
Nečekaně a záludně ale zafungoval efekt skoku o tyči. To mě zaskočilo. Jako Sergej Bubka jsem se plavně přenesl táhlým obloukem vysoko nad kánoí a dopadl asi dva metry za ní do hluboké bahnité tůně. Vyvalily se vlny zdola, roztáhnuly se v šírá kola, v rákosí luplo, ve vrbě hrklo a bylo ticho.
Přítelkyně byla nesmírně šťastná, když se voda opět rozestoupila a vykoukla Rákosníčkova usmívající se hlava, naplněná až po uši jakýmsi vodním špenátem. Vyprskl jsem to zelené svinstvo a bohužel půlku na ni. Ona mi však přesto láskyplně podávala ruku a tak jsem se jí chopil. Že je v ní však její osobní paralyzér, jsem si uvědomil až poté, co vodou znásobený výboj vyřadil na několik vteřin mou krevní pumpu z provozu.
Rozhodl jsem se přítelkyni potrestat a natruc dělat chvíli mrtvého s tím, že po dostatečně dlouhém trestu se vynořím a vtipně rozhoupu kánoi na znamení, že je vše velkoryse odpuštěno, že je to jako dobrý.
Záměr mi vyšel pouze částečně, neboť vinou dezorientace po elektrošoku jsem se ocitl asi o dvacet metrů dál po proudu, pod úplně cizí kánoí. To jsem ovšem netušil. S posledními doušky dechu jsem rozverně zacloumal kánoí a s osvobozujícím výdechem se rozzářeně vynořil.
Vzápětí jsem dostal od neznámého brunátného pořízka takovou prdu pádlem do čela, až mi zuby cvakly jízdenku zpátky do hlubin. Byl jsem opět zanořen.
Nevzdal jsem to a udělal mohutné tempo ke spásné hladině. Sám jsem byl překvapen, jak letím rychle. Způsobil to rybářský háček, zaseknutý do pravé dírky mého nosu rybářem, který tam měl políčeno na štiku. Navíjel tak mocně, až mi popraskala kůže za ušima. Zřejmě to silně připomínalo žábry, neboť dodnes figuruji v rybářských ročenkách jako úlovek sezóny: Štika Ploskohlavá – 182 centimetrů. Plochou lebeň mi totiž vymodelovala ta rána pádlem.
Také se málo ví, že jsem byl vlastně prvním pírsingářem v Čechách. Zatímco mi rybář lepil na nos záplatu na duše jízdních kol a šicích strojů a vytahoval z nosu žížalu, rozhodl jsem se. Příští rok pokořím řeku znovu, tentokráte však na kajaku. Neboť jsem geniálně vymyslel, že do něj mohu nasednout už na břehu a do vody se odšprtat rukama.
Re: Mimomísu, aneb třeba i naše auta jiných značek
Koukám, tady se někdo nudí
- Ivan Simca KH
- Příspěvky: 2037
- Registrován: 24 led 2009 16:49
- Kontaktovat uživatele:
Re: Mimomísu, aneb třeba i naše auta jiných značek
Ahoj, ale já fakt myslel, že je to fórum SIMCA, ne štika ! Michale, co to má znamenat? Já hlasuji: kniha roku "to president"!
čau a Simcamicalement Ivan Simca KH :D
čau a Simcamicalement Ivan Simca KH :D
Re: Mimomísu, aneb třeba i naše auta jiných značek
Teda už dlouho jsem se takhle nezasmál. Škoda, že už nežije Šimek, byli byste skvělí.
I ta cesta do Španěl je výborná.
I ta cesta do Španěl je výborná.
Re: Mimomísu, aneb třeba i naše auta jiných značek
To není z mé hlavy, je to z internetu . A dávám to sem jen proto, že nás na srazu ve Francii čeká raft
- Burák
- Administrátor
- Příspěvky: 4279
- Registrován: 12 led 2009 00:12
- Bydliště: Beroun
- Kontaktovat uživatele:
Re: Mimomísu, aneb třeba i naše auta jiných značek
No nevim, znám několik aut, hodně podobnejch Ranchu. Ten článek je podle mě dost o hov...ě
Re: Mimomísu, aneb třeba i naše auta jiných značek
To je fuk jestli je nebo není o hovně, jde o to, že se lidem zase připomněla značka
Re: Mimomísu, aneb třeba i naše auta jiných značek
Přebrala to spousta internetovejch medií. Článek vyzněl výrazně v prospěch Matry a v neprospěch slepice
- Burák
- Administrátor
- Příspěvky: 4279
- Registrován: 12 led 2009 00:12
- Bydliště: Beroun
- Kontaktovat uživatele:
Re: Mimomísu, aneb třeba i naše auta jiných značek
Taková kravinka klikni
Re: Mimomísu, aneb třeba i naše auta jiných značek
nejen že "zřízenci cvokárny" neměli připravenou svírací kazajku a jen díky dobrému rozmaru ženicha jej do kazajky navlékli, ale ještě ke všemu bylo nutno sanitku roztlačit heheeeee , fakt dobrý
Re: Mimomísu, aneb třeba i naše auta jiných značek
Zlobí mi přehrávač internetvidea, ale tuším, co tam asi bude
Re: Mimomísu, aneb třeba i naše auta jiných značek
Tady ho máš ...a pěknýpaja píše:Koukam pán má fkus. Já bych bral i Urraco.simcaklub píše: za dobu výroby aut vzniklo spoustu zajímavostí ( Miura, Countach, ...)
http://suchen.mobile.de/fahrzeuge/showD ... geNumber=1
ale tohle bude lepší
http://suchen.mobile.de/fahrzeuge/showD ... geNumber=1
Re: Mimomísu, aneb třeba i naše auta jiných značek
Vim o ňom, ale je to bastlík. Tváří se jako 3litr a má vyměněnej motor za 2,5l. A ten přud to je taky paráda. Vim o lepších v Anglii, cenovka do 30000 liber, super stav, jedno je dokonce s volantem nalevo a při dnešnim kurzu... Ale ta dálka.... Proto jsem ho taky tak blbě propás v tom Portugalsku.
Espada je estetická lahůdka, ale je to bestie velká a špatně ovladatelná.
Espada je estetická lahůdka, ale je to bestie velká a špatně ovladatelná.
Re: Mimomísu, aneb třeba i naše auta jiných značek
Vždyť by si s tím neuměl ani jezdit!! Drž se, svýho koláče u jedenáctistovky
a buď rád že to udržíš na silnici..
A když jsme u toho raftu, víš jak se drží pádlo? Kdyby ses bál tak Ti koupím
nafukovací křidýlka na ruce!!
a buď rád že to udržíš na silnici..
A když jsme u toho raftu, víš jak se drží pádlo? Kdyby ses bál tak Ti koupím
nafukovací křidýlka na ruce!!
- Ivan Simca KH
- Příspěvky: 2037
- Registrován: 24 led 2009 16:49
- Kontaktovat uživatele:
Re: Mimomísu, aneb třeba i naše auta jiných značek
Ahoj všichni, Michale Simcaklub zvláště! :D Mimo mísu to vůbec není, je to Simca jako dělo a autentická!!! To číslo 77 má dvojče 78 na straně 105 knihy Simky 1300/1500/1301/1501 mého táty. Vydalo ETAI v roce 2005. Já jsem to koupil v Chrustenicích a je to moje "biblička pro spaní"! Je tam malá fotka úplně stejného autíčka, v textu píšou o roce 1980, Simca 1501 atd. MichalT by to mohl přeložit a je téma pro další zajímavý článek do časopisu na světě, že! Tak ahoj a Simcamicalement Ivan Simca KHsimcaklub píše:Tak tohle je hodně mimomísu
Re: Mimomísu, aneb třeba i naše auta jiných značek
V tomto videu se nejedná o moje auto, ale chtěl bych to sem dát pro všechny antiškodovkáře, aby se nad svými názory trochu zamysleli... Je to auto z roku 1969, které mohlo směle konkurovat Simce.
Já tomu fandím, myslete si kdo a co chcete...
http://www.stream.cz/video/11/262774-skoda-720
Já tomu fandím, myslete si kdo a co chcete...
http://www.stream.cz/video/11/262774-skoda-720
Simca 1301 LS '68; 1301 Special '73; 1501 GLS '66
Peugeot 405 GR 74KW '94 / Škoda Felicia combi 1,9D '96
Jawa 50/555; 50/20; 175/356 '57; 250/11 '49; 250/353 '62; 350/634 '74; + PAV 40
Peugeot 405 GR 74KW '94 / Škoda Felicia combi 1,9D '96
Jawa 50/555; 50/20; 175/356 '57; 250/11 '49; 250/353 '62; 350/634 '74; + PAV 40