Tak, první dojem z akce nebyl nic moc, protože ráno jsem auto umyl, přestože bylo zmoklý, ale chtěl jsem to mít čistý. Cestou jsem si koupil Iron a noviny, abych ještě na místě vyčistil čelní sklo. Následně jsem zjistil, že fakt zbytečně...
Při příjezdu na místo, odkud jsem viděl skupinky "kachen", jsem zaregistroval šipku navádějící účastníky vlevo na rozježděnou zablácenou louku, touto cestou jsem v duchu pohrdl a pokračoval dál s nadějí, že tam bude lepší vjezd. Fakt nebyl! Další variantou byla "cesta", která byla tvořena asi tak 15cm hlubokým blátem. Tak jsem se vrátil k nájezdu na louku a co nejvíc mimo rodeocrossovou trať jsem dosáhl parkoviště... Na místě už byl zelený Chrysler Zdeňka Nohejla a modré "Cháčko" Jirky Procházky. S těma jsem se pak potkal v místní restauraci - stodole. Počasí se ale začalo vyjasňovat a s ním i nálada, takže jsme začali okukovat auta a pohodovou atmosféru, všichni citroeňáci, který jsme potkali, byli příjemný a usměvavý lidi, takže druhej dojem jednoznačně pozitivní! Šli jsme se pak s Martínkem podívat do místa, kde řádila 2CV v rallyecrossové úpravě a každý kdo měl zájem si mohl zajet dvě kolečka na vyznačené rozblácené trati. Chvilku jsme koukali jak jezdí ostatní a pak jsme se mohli svézt také. Já jsem teda předem avizoval, že nepojedu slalom mezi pneumatikama, ale udělám jen ovál, protože jsem jel samozřejmě jen kvůli tomu, že na kolenou jsem měl Martínka, kterej držel volant a naprosto nadšeně řídil tohle auto, nicméně, jelikož nemělo zadní dveře, kufr, ani sedadla (kromě řidičova), nechtěl jsem riskovat, že se mi někde v zatáčce z auta vykutálí. Před jízdou jsem se snažil nenápadně okouknout jak se vlastně v kačeně řadí, ale z dálky jsem viděl jen hlavici řadící páky a to, jak jí každej posune k sobě a dozadu, fajn to zvládnu. Jenže když jsme si sedli dovnitř, zjistil jsem, že to není klasická šaltpáka, ale z palubky trčící tyč, jejíž konec se dá přitáhnout k sobě a pak, na dráze asi 20cm dozadu, má evidentně několik poloh (podle citu v ruce a několika aretačních poškubnutí), no tak jsem vybral něco a ona to byla zrovna jednička
to nám stačilo a kolečko jsme objeli, hledat dvojku jsem se ani nepokoušel, riziko, že tam za jízdy fouknu zpátečku, bylo na můj vkus moc vysoký
Mezitím dorazilo několik Renaultů a právě, když jsme se k nim blížili, majitel bílé Dauphine, skloněn v motorovém prostoru, mocně rukou tůroval motor - nemohlo mi to nepřipomenout scénu z filmu Fantomas, kde se komisař Juve (Louis de Funes) snaží usnout a pod okny mu přesně takhle nějakej nešťastník tůroval bílou Dauphine, tak po něm hodil bačkoru, atd.
Pokecali jsme, pokoukali, zjistili, že ne všechno bláto je bláto, a že ty velký zelenohnědý koláče je lepší obejít, protože já to lejno překročím, ale Martínek ne
Jakmile se obloha zase zatáhla do černa, snědli jsme svačinu a s pozdravy: "uvidíme se za týden na Sázavě" jsme se rozloučili a vyrazili k domovu. Nebylo to špatný
V tomhle monopostu Martínek jen seděl:
A tohle řídil